Půl roku poté

Jak slepej k houslím...Tak nějak si připadám. Ničím nezasloužené věci se mi dějí – od fyzického stavu, přes stav dětí, až po hypotéku.

Jeden krátký umělecký...

Původně jsem chtěla napsat "V poklusu", ale nějak už se můj přesun z místa na místo ani s přimhouřenýma očima poklusem zváti nedá. Je ze mě pěkná koule, a tak se už jenom valím. Maximálně ještě koulím.

Tak zase po několika měsících bych sem mohla něco napsat, když už ten blog existuje, že jo. A o čem jiném psát, než o Kryštofovi, ono ten zbytek stejně ani nestojí za řeč.

Já vím, je to děsně dlouho, co jsem sem něco napsala. A taky vím, že mi to je dost jedno :) Protože vím, že kdo si počká, ten se dočká.

Krom toho, že si předevčírem Kryštof poprvé sám stoupnul, tak jsme si také pořídili novou kameru :) Ne, že by to mělo něco společného, ale točit videjka foťákem už mě trochu přestávalo bavit. Také tímto děkuji panu JM za doporučení programu na úpravu videa a za inspiraci.

Lehce depresivní předvánoční nálada, kdy nemám napečeno cukroví a na úklid jsem ani nesáhla. Nevím, jestli mi to vadí. Cukroví dostaneme od babiček a úklid? Prostě se mi nechce. Aspoň že dárky už mám. I zabalené. Všichni si povinně o něco řekli, takže jsem ani nemusela moc přemýšlet.

Všechno je jednou poprvé. A u takového miminka těch poprvé je za krátký čas nějak neuvěřitelně mnoho, až všechna ta "poprvé" pomalu začínám zapomínat. A tak aspoň ty, na které si vzpomenu, si raději zapíšu.