Všechno je jednou poprvé. A u takového miminka těch poprvé je za krátký čas nějak neuvěřitelně mnoho, až všechna ta "poprvé" pomalu začínám zapomínat. A tak aspoň ty, na které si vzpomenu, si raději zapíšu.
Byla jsem poprvé přes noc pryč. Respektive přes dvě noci. Ve dne bývá Kryštof celkem v pohodě, ale noc před tím, než jsem odjížděla, šel spát o půlnoci, pak se vzbudil ve dvě, ve čtyři, v pět, šest, sedm, osm a v devět vstával. Nu, byla jsem velmi zvědavá, jak to táta všechno zvládne. Popravdě - asi jsem to zvládala mnohem hůř, než mužská část populace. Večer se mi nehorázně stýskalo a přeci jen, odsávačka nezvládne to, co hladové dítě, takže noční půllitr mě lehce překvapil. Ale obecně jsem si víkend nesmírně užila - dvě masáže, ping-pong, vířivky, sauny, procházka, badminton, bowling... Koleno vše vydrželo, až když jsem lezla na barovou židli, tak teprve křuplo. A co z toho vyplývá? Bez ortéz do baru nelez....
A co doma chlapi? První noc Kryštof prý moc nespal, nu, ale tu druhou... V devět to zalomi a vzbudil se o půl jedenácté? K ránu jen zvednul hlavu, zkontroloval tátu, vcucnul dudlík a spal dál? Já chci taky takové miminko, když jsem doma! Proč je svět tak nespravedlivý? Proč, když mímocha hlídá táta, tak je zlatej, nenáročnej, spací a tak vůbec? Ach jo.
Na šestiměsíční jsme se konečně dobrali prvního očkování. Krom toho, že Kryštof poprvé byl lehce nesvůj z cizích lidí a pořád se ohlížel, jestli tam opravdu ještě jsem, tak očkování v podstatě vůbec nezaregistroval. Žádná teplota, nic. To ta kachna se zelím, co jsem si na svatého Martina dala, měla mnohem horší dopad...
Jo, a taky už se otáčí. Je tedy pravda, že zásadně ve chvílích, kdy si hraje v pokoji sám a já to nevidím, ale aspoň něco. Kupodivu si sám vydrží hrát docela dlouho, obzvláště když se mu k tomu pustí DuckTV. Nechci ho sice na televizi moc zvykat, ale když potřebuje člověk něco dodělat, třeba dopsat blog, tak je to nejjednodušší způsob, jak dítě na chvíli bezbolestně zabavit. Má před televizí deku a hračky. A jeho nejoblíbenější jsou bohužel ty umělohmotné povídací. Hrnec a ksichtík, co zpívá o pavoučkovi. Mimochodem, našla jsem si různé písničky včetně onoho pavoučka v okapu na netu, a Kryštofovi se docela líbily. Tedy jen do té doby, než se objevil grrr medvěd, to spustil takový ječák, až se ho ten medvěd leknul. (Pro ilustraci přikládám odkaz na písničku: www.youtube.com/w/... .)
Taky už jsem začala Kryštofa zvykat na něco jiného, než jen na moje mlíko. Kryštof s jinými potravinami nemá v podstatě vůbec problém. Mrkev s bramborem, špenát s masem a bramborem, rýže s kuřetem, mrkev s hovězím a bramborem - vše naprosto bez problémů - tedy z časového hlediska a i kvůli nervům raději vše ještě dávám do flašky - a vypadá to, že mu to i chutná. Na milost vezme i pár lžiček hruškového pyré a sem tam i jogurt. U toho se sice celkem roztomile xichtí ale párkrát tlamičku otevře. Na co by tedy otvíral tlamičku pořád, jsou bobíci, lipánci a podobné chucené nesmysly. Ale tam si musí na pořádnou dávku ještě nějakou chvíli počkat, v tomto je máma zlá a neústupná. Žádné sladkosti, ty jsou pro tatínka a maminku. Tak.
25.11.2011 v 16:10 objeven při kojení první zub. Jednička vlevo dole. Už se těším, až přijde na to, jak ten zub používat.
A pak je další spousta poprvé, na které si momentálně nevzpomínám. Tak třeba příště.
A aby někdo neřekl, že tu není žádná další fotka. Sice jsou lehce mimo téma, ale což....
Houpání na Gutovce.
Pohodička, leháro ;)
A leháro ve vaně.