Půl roku poté, co se narodil druháček mimin. Už teď se mi pletou. Kdo že to vymyslel Kryštof a Šimon aby se to jakože k sobě hodilo? Proto je Kryštof Kryštof a Šimon je zván miminem.
Protože by bylo hodně věcí, co by bylo dobré...pěkné, slušné, žádoucí, fajn, skvělé a potřebné napsat pro širší pochopení, zapamatování, zmapování a osvětlení souvislostí, vykašlu se na písmenka a prostě jenom okomentuju fotky tak, jak šel čas. A bude to. Písmenek by bylo hodně a článek by byl pak dlouhý a nudný. Na případné doplnění informací se ptejte v komentářích. Tak.
Přestěhovali jsme se.
Konečně relativně ve svém. Až neuvěřitelné, jak se mi byt i jeho okolí líbí
a jak jsem spokojená.
Samozřejmě kuchyň je pro mě hodně velkým kompromisem,
ale to ostatní to bohatě vyváží.
Místo popisu našeho nového domova následuje pár fotek.
Kuchyně. Kompromis. Fialovou bych si nikdy nevybrala. A ještě je malá. Ale plusem je, že má okno.
Sporák je malý. Větší hrnce se vejdou jen křížem a to ještě jen tak tak. A to by bylo k negativům nového bydlení asi tak vše ;)
Ložnice. Veliká. V rohu celého domu a na severní stranu, takže je tam velmi příjemně chladno, což mi přijde úplně geniální.
Až budou kluci bydlet oba v pokojíčku, tak už si tam představuju "čtecí" koutek s houpacím křeslem.
Obývací pokoj - část obytná a pracovní.
Obývací pokoj - jídelní část. Zde je také vstup na malý balkon. Už se těším, až si ho pořádně zařídím a budu na něm pěstovat jídlo ;) Ale to bude asi až na jaře.
Dětský pokoj. Veliký. I tři děti by se sem v klidu vešly. Ale asi zůstaneme u dvou :( ne, že bych tři stále nechtěla, ale finance to zatím nedovolují. Zatím. A tak jsem svou touhu někoho opečovávat prozatimně přesměrovala na pořízení kočky. Dvou kočiček, aby jim nebylo smutno, až s nima nebudem doma. Plemena mám vybraná dvě, až po osobní zkušenosti a návštěvě chovných stanic se rozhodnu, které si vyberu. A protože se mi také líbí konkrtétní zbarvení, musím počkat, až se mnou požadovaná koťata narodí ;)
Skvělý výhled z kuchyně a ložnice. Na dětské hřiště. Za domem vpravo je sjezdovka. Za těma stromama je logopedická školka. Za tím barákem v pozadí je obchod, bakna atp. Jsme v trojúhelníku poměrně hlavních silnic, takže dostupnost je v podstatě skvělá. Pět autobusů a dvě tramvaje. Jedna zastávka v podstatě za barákem, druhá na konci domu, třetí 5 minut pěšky, čtvrtá asi 8 minut. Také je tu do deseti minut pěšky nákupní centrum Hostivař, kde je i kino. A kousek před centrem planina na pouštění draků. A přes Botič kousek do kopce farma Toulcův dvůr. A do deseti minut pěšky máme také polikliniku, co chodí děcka - ani doktora jsme neměnili. A do budoucna - škola tu samozřejmě taky je, a ani se nemusí přecházet žádná velká silnice.
Nyní následují rodinné fotografie, jsou řazené chronologicky,
takže je možné sledovat například růst vlasů, zůbů a jiných částí mimina.
Rodinná idylka u počítače. Kryštof závislák s neodmyslitelným čajíkem. Mimochodem, chtěla jsem sem napsat nějaký jeho slovník, ale zjistila jsem, že kdybych chtěla zaznamenat přesně to, co říká, tak na to má čeština příliš málo hlásek. Takže třeba "pašída čajiť" (ve významu maminko prosím tě přines mi ohřátý čajík - plnou flašku) vůbec nezní tak, jak by to normálně člověk přečetl. Ale "p" je lehce šmrnclé hláskou "b", "š" je kapitola sama pro sebe, něco mezi "š" a "s" s jakýmsi indickým přízvukem, "d" také není ideální "d", "č" má nádech předchozího "š" a "jiť" na konci slova se mění podle Kryštofovy nálady od "jííí" po "yt". Takže asi tak.
Ve vaně. Oba mají rádi vodu. Dokud se mimin moc nevrtěl, občas jsem od nich odběhla. Když jsem je tajně pak pozorovala, tak Kryštofova zábava polévat miminko na mnou určené místo - na bříško - přerostla ve škodolibé chrstání vody miminu do obličeje a chcechtání se tomu, jak miminko kulí oči a lapá po dechu. A tak moje výchovné seřvání a názorná ukázka toho, jak je to nepříjemné, bral vážně jen do té doby, než jsem odešla opět za roh. Vždyť přece miminko nebrečí a ještě se, až popadne dech, tomu následně směje, tak proč by mu to přece mělo vadit.
Šimon rozesmátý. Je rozesmátý poměrně často. Umí se krásně šklebit, usmívat, chcechtat, smát a vůbec je děsně fixovaný na lidské obličeje. Stačí jen, aby člověk o něj pohledem zavadil, a on ho očima vyloženě chytne a zasměje se. I když poslední dobou je už vybíravý. Předám ho do náruče někoho jiného - neznámého. Následuje nevěřícný a současně zkoumavý pohled na onu osobu, pak tázavý pohled na mě, jako jestli to myslím vážně a pak se podívá opět na dotyčnou osobu. Buď nahodí luxusní krabičku a začne srdceryvně bečet, nebo se rozchechtá. Zatím jsem však nepřišla na to, podle jakého klíče lidi třídí.
Jedna z léta, na hřišti před domem. Důvod, proč je u Kryštofa obtížné přejít z dudací flaštičky na obyčejný hrnek, je zjevný. Mít pití neustále po ruce, respektive u pusy, současně ho nevylít a ještě mít volné obě ruce. To s hrnkem zkrátka nejde.
Miminko na hřišti č.1
Miminko na hřišti č. 2. Prostě mu to sluší, tak proč bych ho sem nedala třeba desetkrát, že jo.
Dostali jsme skvělý obleček. Co na tom, že je spíše zimní, sranda s ním může být i v létě.
A jak se s ním dá nahodit skvělý svádivý kukuč ;)
Bratři milující: Kryštofe, zasměj se trochu a nemačkej toho mimina tolik.
Na návštěvě na Moravě. Kryštof spokojen na zahradě převelice. Tahle romantická fotka je moje oblíbená.
A Kryštof mezi záhonky hladí čmeláky.
Další koupelnová vysmátá.
-//-
Jo, a takhle se Šimon tváří poté, co mu Kryštof chrstne vodu do obličeje.
Jedna rozespalá s odrůstajícím ježečkem.
Já to vážně nebyl. Ví velice dobře, když provede něco nepatřičného, ale také se pak umí velmi patřičně roztomile a nevinně tvářit, takže moje výchovné hudrování většinou bere velice rychle za své.
Jo a taky jsme se zase byli fotit :D Mám fotky neupravené, upravila jsem zatím jenom dvě. Tuhle, kde mám všechny svoje tři chlapy pohromadě. Všichni mají dokonalý výraz. Muž: zase budu vypadat jak blbec. Kryštof: Mě to nebaví, je tu nuda. Šimon: Ee? Vážně?
A tuhle, kde jsou moji svatoušci.
Kdo si aspoň občas něco zahraje, tak mu je jasné, že Kryštof už je taky docela mazák - soudě podle umístění rukou na klávesnici. I myš už tak nějak pochopil, jenom je na něj ještě trochu větší.
V říjnu jsme byli na vyndávání nosních mandlí. Kryštof v Motole strávil noc. Vše snášel naprosto v pohodě, zato máma doma proplakala noc, jak se jí stýskalo a jak si vyčítala, že ho tam chudinku nechala samotného.
Když má dudána brácha, tak já chci taky. Kryštof je trochu hamoun. Většinu hraček Šimonovi vytrhává z ruky a uklízí je tam, kam patří, nebo si s nimi začne hrát sám. Brácha na to zatím nijak extra nereaguje, zato máma nadává, že mu všechno bere. Až pohrůžka sebráním tabletu nebo medvídka má ten správný účinek - Kryštof naopak všechny hračky v okolí na mimino naháže.
Hned bych jich měla třeba tucet, když jsou tak roztomilí...
Chlap na wc. Třeba dvacet minut. A pak přijde s kňouráním, že ho bolí nožičky, jak si je přesedí.
Opět odrostlejší ježeček. A oblíbené lacláčky z "mojí" doby.
Jedna Mindokácká reklamní - i když náročná hra, tak Kryštof se tam ty dílky snažil nacpat po svém.
Šimon po probuzení.
Upgrade nočníkového sezení v podobě přehozené deky. Tablet nesmí chybět.
A pro zasmátí a pro srovnání - za nás nebyly tablety, ale zato máma měla skvělou paruku na hraní.
Kryštof vaří. Velice oblíbená činnost posledních dnů.
Jak tam ty dva tesáky pěkně svítí, což?
A opět vaření - tentokrát obaluje řízky v mouce. Nejdřív však mouku v dostatečném množství ochutnal a tvrdil, že mu moc chutná. Stejně jako strouhanka, které snědl několik lžic a stejně jako syrová vajíčka, u kterých rozdloube žloutek a pak si do něj namáčí prst a olizuje se až za ušima.
A nyní následuje chlubící série neskonale chytrého a šikovného Kryštofa. Nevím, jak by měl ve svých dvou a půl letech kreslit a co by měl umět postavit, ale už v něm vidím budoucího architekta a umělce. Mno, případně podle fotek výše kuchař by taky nebyl k zahození. Jsou to fotky vesměs nezajímavé a nicneříkající, takže znuděným čtenářům doporučuji již dále v prohlížení nepokračovat, nic převratného opravdu nenásleduje.
Kryštof je fakt dost trpělivý, a staví si krásné hrady a dráhy. Zde ukázka jednoho z těch propracovanějších.
A tady jeden hrad i s jeho tvůrcem.
Oči, uši, pusa, nos. Vlasy. Táta.
Kryštof kreslí nejvíce na tabletu nebo na magnetické tabulce. Normálně kreslí taky, ale to mu tak dobře ještě nejde.
Panáček vertikální.
Panáček horizontální.
Panáček pěkně symetricky barevný. Jednoho dne Kryštof přestal dělat kulaté hlavy a nahradil je několika vodorovnými čárkami v oblasti čela. Asi bych měla začít používat ty krémy proti vráskám...
Oblíbeným tématem kreseb jsou bubáci. Toto je jeden z nich.
Taky bubák.
Srdíčkový panáček.
Když jsem tuto kresbu viděla z dálky, trochu mě zarazila. Připomínala mi velmi mnoho věcí. Ale je to opět jenom obyčejný bubák se strááášně velikým nosem.
Drak s pupíkem.
Kryštof taky přišel na foťák v tabletu. Chodí po celém bytě a všechno fotí. Pár jeho fotografií jsem vybrala pro jejich originalitu a kompozici. Tak se také pokochejte. Nebo se aspoň zasmějte výběru témat Kryštofových fotografií.
Jak jste jistě poznali, zde toto je autoportrét.
Snídaně, nohy a mimino. Kryštofe, co chceš k snídani? Vajíííooooo i kepuč. Kryštofovo nejoblíbenější jídlo.
Další zátiší s jídlem.
Jedna zádumčivá.
A na závěr jedna nočníková.