Skřehotálek

Lehce depresivní předvánoční nálada, kdy nemám napečeno cukroví a na úklid jsem ani nesáhla. Nevím, jestli mi to vadí. Cukroví dostaneme od babiček a úklid? Prostě se mi nechce. Aspoň že dárky už mám. I zabalené. Všichni si povinně o něco řekli, takže jsem ani nemusela moc přemýšlet.

Venku je hnusně, takže se tam nedá moc courat, tož se flákám s mládětem doma. Hraju si s fotkama ve fotoshopu. Babičkám jsem připravila fotoknihu s Kryštofem a na pár fotkách tam jsem i já s Romanem, tak jsem se snažila, aby aspoň na těch fotkách měl Kryštof rodiče hezký. Zlatej fotošop.

A taky jsem dnes natočila na foťák první video. Je takové nicneříkající, ale co. Kryštofovi bylo teď sedm měsíců. Je to takové hodné miminko. I když šestkrát za noc by se tedy budit nemusel. Už umí pěkně kousnout těma svýma dvěma raťafákama (těmi svýma dvěmami raťafákamami - ach jo, poněkud dostávám termínu "vykojený mozek"). A také si čím dál více povídá. Skřehotá, kvičí, ječí, klokotá, brmbá, prská a blekotá. Je celkem sranda ho posloouchat a pozorovat.