Půl roku poté

Jak slepej k houslím...Tak nějak si připadám. Ničím nezasloužené věci se mi dějí – od fyzického stavu, přes stav dětí, až po hypotéku.

Jeden krátký umělecký...

Abych ukojila zvědavost některých čtenářů, tak tento článek odpovídá na některé dotazy z předchozího článku, lehce ho rozšiřuje a rozvádí některé detaily.

Původně jsem chtěla napsat "V poklusu", ale nějak už se můj přesun z místa na místo ani s přimhouřenýma očima poklusem zváti nedá. Je ze mě pěkná koule, a tak se už jenom valím. Maximálně ještě koulím.

Tak zase po několika měsících bych sem mohla něco napsat, když už ten blog existuje, že jo. A o čem jiném psát, než o Kryštofovi, ono ten zbytek stejně ani nestojí za řeč.

Já vím, je to děsně dlouho, co jsem sem něco napsala. A taky vím, že mi to je dost jedno :) Protože vím, že kdo si počká, ten se dočká.

Krom toho, že si předevčírem Kryštof poprvé sám stoupnul, tak jsme si také pořídili novou kameru :) Ne, že by to mělo něco společného, ale točit videjka foťákem už mě trochu přestávalo bavit. Také tímto děkuji panu JM za doporučení programu na úpravu videa a za inspiraci.

Už od Vánoc mám něco se zádama a nechce to přejít. Asi je to nastuzené. To je tak, když se někdo zapomene na wc u primitivní hry na telefonu. Mimochodem, mám takových krásných a úžasných her na pc, ale stejně nakonec skončím u odstřelování kuliček. Já, dříve takový pařmen, nyní jen uboze ťukám na displej telefonu a na strategie a už ani na RPG se mi nějak nedostává mozkové kapacity. Nebo je to lenost...