Už od Vánoc mám něco se zádama a nechce to přejít. Asi je to nastuzené. To je tak, když se někdo zapomene na wc u primitivní hry na telefonu. Mimochodem, mám takových krásných a úžasných her na pc, ale stejně nakonec skončím u odstřelování kuliček. Já, dříve takový pařmen, nyní jen uboze ťukám na displej telefonu a na strategie a už ani na RPG se mi nějak nedostává mozkové kapacity. Nebo je to lenost...
Začínáme přemýšlet o vlastním bydlení. Časem. Časem to určitě vyjde. Tak proč byt, který je na ideálním místě, má již hotovou rekonstrukci tak, jak bych ji udělala já, je krásný, světlý, MHD dokonale dostupný, kousek od Gutovky, s výhledem do zeleně, jednoduše náš sen, je v nabídce právě teď a za ten rok, kdy do té hypotéky chceme už praštit (dříve nějaký základ pravděpodobně neseženem), už určitě v nabídce nebude a budou tam jen hnusné olezlé panelákové ojetiny. Proč člověk najde ideální byt ve chvíli, kdy si ho ještě nemůže dovolit? Fňuk.
Kryštof se během Vánoc přestěhoval z cestovní postýlky do mírně upravené ohrádky. Vzhledem k tomu, že se nám do pokoje celá nevešla, tak jsem jí odmontovala jednu stranu a omotala jí kolem křesla. Ne, že by se mi nějak zamlouvalo omezování dítěte žbrdlinkami, ale vzhledem k tomu, že si Kryštof většinu času hraje sám a já jsem v kuchyni a přece jen wawky a kabely a ostré hrany a nepřimontované skříně jsou příliš nebezpečné pro volný pohyb dítěte, je ohrádka asi nejlepším řešením. Prozatím. Dokud se z ní nenaučí vylézt. Ale naštěstí zatím Kryštofovi to, že je v ohrádce, nijak nevadí.
Kryštof zdraví z ohrádky
Taky už jsem Kryštofa třikrát přistihla, jak sedí s nohama dopředu. Sice to byl ještě takový lehce nestabilní sed, ale to nevadí. Kryštofovi se nový objev evidentně líbil. A vůbec, mimino je čím dál šikovnější a vynalézavější a pohyblivější. Už se umí plazit dopředu, občas se mu povede i něco jako lez po čtyřech, ale to jsou zatím jen náznaky, pěkně už sedí na nohách jako žabička a ve vaně už má sedátko, neb do lehátka už se nevešel.
Koukej, mámo, já sedím :)
A je to děsná bžunda ;)
A takhle to dopadlo.
Chmm. Je to nějaký ten měsíc zpátky, co jsem Kryštofovi začala dávat kaši, zeleninku a tak podobně. Dával tedy přednost pití těchto novotin z flašky, ale novoty alespoň neodmítal. Poslední dobou je sem tam ochoten přijmout kaši z flašky, jinak momentálně jednoznačně upřednostňuje mě jako jediný a nedotknutelný zdroj potravy a jakékoliv pokusy o nakrmení lžičkou a většinou i flaškou odmítá.
Na milost vezme jenom jídlo, se kterým si může hrát a pokud možno ho co nejvíce rozpatlat kolem...
Jsem zvědavá, jak na tom bude v březnu. Neb na začátku března jdu na plastiku kolene, tudíž dvě noci mimo a pak nejspíš ještě minimálně jednu noc, než ze mě vyprchá chemie z narkózy a anitibiotika. Jsem zvědavá, jak to přežije. Teď myslím tátu. I když z předchozí zkušenosti vím, že první noc se sice nevyspí ani jeden, ale Kryštof velmi brzy pozná, že kde nic není, ani čert nebere. A tak druhou noc nejspíš bude následnovat ničím nerušený tčináctihodinový spánek. Chjo, toho se já nejspíš nedočkám. Já jsem ráda za dvě, maximálně tři hodiny...
Když už jsme u Kryštofova režimu, tak ten se prozatím ustálil na tomto: Budí se v devět hodin, v podstatě celkem přesně ať jde spát kdykoliv. Kolem jedenácté až dvanácté si dá dvouhodinového poledního šlofíka a pak večerního kolem páté. Nu a pak je vzhůru. Tedy ono by se mu kolem té déváté strááášně moc chtělo spát, ale to se raději staví na hlavu, dává nohy za krk, hopsá, povídá si, jenom aby neusnul. Přitom je vidět, jak se mu spát chce. Mudlá si oči, zívá, pofňukává, ale když ho uspím v deset, je to ještě brzo. Někdy to táhne až do jedenácti. Ještě že aspoň vstává v těch devět a ne třeba v pět.
A když už jsme u těch změn, tak dnes večer mě čeká radikální změna image. Tak jsem na to zvědavá :D Podle slov kolegyně - plíce nedorostou, vlasy jo - ať to dopadne jakkoliv, tak tato změna je naštěstí vratná, i když s delší časovou prodlevou.