V rámci přípravy na stanování jsem se po vzoru Eithné odhodlala vyzkoušet usušit si maso. První přišel na řadu internet, kde jsem našla spoustu receptů, postupů a rad. Zkombinovala jsem tedy to, co mi vyhovovalo, nezabralo to moc času a nebylo to příliš náročné. Sušení v plynové troubě jsem zavrhla rovnou, tak jsem si půjčila od maminky obyčejnou nejlevnější sušičku na potraviny.

Koupila jsem stan. Což je nejspíš hlavní položka úspěšného stanování. Stan je na obrázku pěkný, prostorný, se dvěma ložnicemi, pro dvě matky s dětmi, případně později pro rodinu a dvě děti naprosto postačující a ideální. Druhá věc je, že ho budu rozbalovat až na místě, tudíž veškeré skryté vady se projeví až za provozu. Nu, jsem na to zvědavá. Také jsem koupila vařič na plynové kartuše. Nechtělo se mi tahat takový ten velký s těžkou plynovou bombou. Garantovaná výdrž jedné kartuše je prý 4 hodiny. Snad bude šest kousků stačit. Nu, uvidíme.

Dítě usnulo v jedenáct, o půl dvanácté jsem koupila skříň a po půlnoci jsem to také zalomila. Ovšem ve dvě mi něco nedalo spát a do tří jsem se jen tak poflakovala. Pak přišel muž z jakési akce a když jsme ulehli společně, něco mě napadlo. A to ne jen tak ledajaké něco, ale NĚCO naprosto geniálního a úžasného a ... jak se to řekne - když by to fungovalo, tak se na tom dá vydělat majlant. Nebo tak něco.

Nějak to všechno hrozně rychle utíká. Momentálně se úplně děsně těším na Šumavu pod stan, nakupuju na Aukru a na Mimibazaru to, co jsem ještě nenakoupila a co se bude určitě hodit (kartuše do vařiče, sedačku do obýváku...) a dnes si také užívám trochu nicnedělání, neb manžel má "službu" u miminka :D chachá, není nad výměnný obchod.

Na počátku bylo... slovo. A to slovo byla Země. Lépe řečeno "geo-". Geo- cokoliv. Geoobjekt, geopes, geožidle, georoura, geocaching... Ještě před pár dny jsem netušila, co ta slova znamenají. Respektive jsem měla jakousi představu o jakési hře a jakýchsi magorech s GPSkou. Všichni o tom mluvili, všichni o tom psali, všichni TO dělali. Přece nebudu za debila.

Akce - díl druhý, aneb jak jsem si "užila" porod, aneb porodní plán zmuchlejte a zahoďte, aneb jak zvědavosti idealistické matky bylo zadost učiněno.

Je neuvěřitelné, jak se mi krásně spí a už ani čím dál menší kapacita močového měchýře a velmi časté návštěvy toalety mě z toho spánku víceméně nedokáží vytrhnout. Nádhera, nemůžu si stěžovat. 

Mám po termínu, takže na monitor dvakrát týdně. Doktor řekl, že se mám stavit o víkendu. Tak po jednom takto krásném a vydatném spánku, probuzena do ještě krásnější soboty, jsem sebrala auto, muže, pro jistotu i tašku do porodnice, naházela to do zatím ještě pojízdného auta a vyrazila směr Hořovice.

Budeme se stěhovat. Díky Pudilově Pétě jsme získali nájem dost levného bytu na Moskevské. Je možná i o trochu větší než ten, kde jsme teď, i když má jen dvě místnosti. Naši další přestupní stanici jsem si sice představovala zcela jinak, ale co, za ty prachy... Navíc, je to pořád jen přestupní stanice na pár let, než bude na hypotéku. Kdybych věděla, že mrňousovi se nebude chtít vykouknout, tak si to stěhování zařídím ještě před porodem. Nojo, ale když člověk neví dne ani hodiny, tak je to těžký...

Když ten minulý víkend tak "krásně" vyšel, naplánovala jsem si na ten velikonoční trochu relaxace, flákání se a nicnedělání. Výlet do ZOO jsem již zavrhla, neb 100 metrový kopec s minimálním sklonem je pro mě již téměř nadlidský výkon, ano, v tomto případě si připadám jako vskutku velké těleso, dštící páru a funící jak prvorepubliková lokomotiva. Berouc v potaz fyzikální zákony jsem usoudila, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno již dostatečně velkou silou na to, aby se toho dalo při nějaké víkendové akci využít, zvolila jsem tedy jako cíl výletu aquapark v Čestlicích.

Tak takhle to vypadá, když je ženský v těhotenství blbě? Když neví, kterým koncem dřív na záchod? Uáá, ještě že jsem výjimka, která zažila tyto krásy těhotenství jeden jediný den tři týdny před termínem.