Přípravy na stanování

Koupila jsem stan. Což je nejspíš hlavní položka úspěšného stanování. Stan je na obrázku pěkný, prostorný, se dvěma ložnicemi, pro dvě matky s dětmi, případně později pro rodinu a dvě děti naprosto postačující a ideální. Druhá věc je, že ho budu rozbalovat až na místě, tudíž veškeré skryté vady se projeví až za provozu. Nu, jsem na to zvědavá. Také jsem koupila vařič na plynové kartuše. Nechtělo se mi tahat takový ten velký s těžkou plynovou bombou. Garantovaná výdrž jedné kartuše je prý 4 hodiny. Snad bude šest kousků stačit. Nu, uvidíme.

Také jsem o sto šest nakupovala pro Kryštofa, aby se měl na té Šumavě hezky. Nejdříve jsem mu pořídila fusak s pravým beránkem jakože spacák, je sice trochu obnošený, ale teploučký, takže snad bude stačit. A vzhledem k tomu, že kočár máme trochu obstarožní, obzvláště na kolečkách je to celkem znát, tak jsem krom třech opravovacích sad na kola zainvestovala i do nosítka. Tedy ne jen kvůli těm zpuchřelým kolečkám. Ale ono když jdu po Praze s kočárkem, tak musím být buď velmi předvídavá, nebo velmi trpělivá. Stav místních komunikací je totiž takový, že když se někde opravuje chodník nebo je tam výkop, tak značení - pokud vůbec nějaké, je vždy až těsně před překážkou. A po dvouproudé rušné komunikaci s širokým kočárem překážku obcházet nehodlám. Musím se tedy většinou vracet až kdovíkam na přechod a volit jinou trasu. Obdobná anabáze následuje při hloupě zaparkovaných autech na chodníku.

Nosítko. Nejdříve jsem se tak jenom koukala a koupila na mimibazaru docela levně nosítko Baby björn carrier active. Nosítko mě zaujalo především díky krásně řešenému bederáku a vůbec na první pohled pohodlné konstrukci.

Je skutečně krásně pohodlné a řešení zapínání je také neuvěřitelně důmyslné. A i Kryštofovi se v něm líbí. Obzvláště když sedí čumáčkem ven (i když by ještě neměl, ale s přídavným vypolstrováním plínkou to jde) a může se pěkně rozhlížet. Ovšem když v něm usne, nebo i při rychlejší chuzi, mu v něm tak nějak na můj vkus až moc nezdravě plandají ruce i nohy a z nosítka se stává spíše visítko.

A tak došlo i na druhou variantu nosítka, teď jsem již vybírala pečlivěji. Investice do Baby björnu mě rozhodně nemrzí, za prvé ho obratem ruky můžu prodat za stejnou nebo i vyšší cenu než jsem ho pořídila, a za druhé mi i přes to plandání končetin přijde pro mě neuvěřitelně pohodlné a praktické. Ale pro rádoby celodenní šumavské nošení to nejspíš není to pravé ořechové. A tak jsem si udělala radost a pořídila Manducu. Byla jsem si pro jistotu v obchodě zkusít Ergo, Manducu i Beco (vše na jedno brdo, jen trochu jiné řešení spon a designu) a ač mi ramenní popruhy u Manducy přijdou na má užší ramena dost od sebe, tak nakonec pohodlností vyhrála. Zatím nemám odzkoušeno na delších trasách, ale dvakrát jsem Kryštofa do nosítka dnes posadila a on pokaždé okamžitě usnul a vypadal spokojeně. Tak uvidíme...

Nu, a taky jsem si pořídila lehátko, jedno lepší domů (to mi snad přijde tento týden) a jedno obyčejné za pár kaček do práce. Bobánek v něm krásně kouká a už plácá po hračkách, občas se mu něco podaří i chytnout, urvat a strčit do pusy. Už si také krásně povídá, ponejvíce se mnou, když na něj vyluzuju takové ty miminkovské zvuky anebo když na něj vyju. A taky se mi směje. Nejvíc když táhnu kočár do schodů. Pořád prospí většinu dne, i když už taky měl "své dny", kdy se zkombinoval nedostatek spánku s tlačením v bříšku a neustálým hladem, ale takové dny byly jenom dva. Což je vlastně v průměru jeden špatný den na třicet dobrých, takže jsem nadmíru spokojena.