He, mám čas o Štědrém dni :) Jak neuvěřitelné. Vše přichystáno, stromek nazdoben, dárky zabaleny, salát jsem udělala již ve čtvrtek a kapříkovou polévku včera, dnes už jen usmažit kapra.
Lehce depresivní předvánoční nálada, kdy nemám napečeno cukroví a na úklid jsem ani nesáhla. Nevím, jestli mi to vadí. Cukroví dostaneme od babiček a úklid? Prostě se mi nechce. Aspoň že dárky už mám. I zabalené. Všichni si povinně o něco řekli, takže jsem ani nemusela moc přemýšlet.
Všechno je jednou poprvé. A u takového miminka těch poprvé je za krátký čas nějak neuvěřitelně mnoho, až všechna ta "poprvé" pomalu začínám zapomínat. A tak aspoň ty, na které si vzpomenu, si raději zapíšu.
Čtvrtina mateřské za mnou. Blemc? Kdo by to byl řekl. Uteklo to neuvěřitelně.
Abych se držela kontextu. Tak jde čas. A pořád dokola. Už je těžší něco v klidu napsat, počítám tak na třikrát, čtyřikrát, pak bych se mohla dobrati konce. Uvidíme. Vzhledem k tomu, že jsem udělala jen pár věcí a dítě už se mi vedle vrtí. Ale abychom to vzali popořadě...Respektive po dílech, na sobě nezávislých, neb nejsem schopna udržet v paměti jejich sled, tudíž je pravděpodobný časový nesoulad...
Celý život si stěžuju, že mám všechny příbuzný tak starý, že chodím jenom na pohřby. Příbuzní nejspíš již došli, a tak pohřbů ubylo a tento rok jsem si dokonce vynahradila všechna ta léta v černé a vyměnila ji za bílou. Nevím, jestli to je nějakou záhadnou konstelací hvězd, že se všichni teď rozhodli vdávat a ženit, nebo jsme prostě přišli letos všici do toho "správného" věku.
Je to tak. Ať chci nebo ne. Kryštof si mě prostě a jednoduše rozmazlil. Přes všechny tradice, přes všechny předpoklady a zaběhnuté pravdy, ten, kdo se mnohem rychleji z dvojice matka-dítě rozmazlí, je právě matka. Jaké to bylo krásné a hodné miminko, v noci osm hodin spánku, přes den buzení na papání, hodné, samostatné, nevyžadující příliš pozornosti. Nic však nemůže trvat věčně...
Z prvé - v Tescu jsem objevila krásnou kšiltovku, která není Kryštofovi velká a sedí mu a sluší mu :)
Ano, je tomu tak, poté, co Kryštof ve zdraví přežil výlet pod stan, postoupili jsme na druhý level, a tím měla být společná dovolená. Nejdříve to sice vypadalo, že se nikam nepojede, neboť v nejkritičtější dobu začal stávkovat internet, ale nakonec jsem se doklikala do volného penzionu přes mobil v Romanově telefonu. A tak jsem mu v pátek v jedenáct oznámila, že se má sbalit, že za chvíli odjíždíme, abychom to do toho Uherského Hradiště do večera stihli.