Abych se držela kontextu. Tak jde čas. A pořád dokola. Už je těžší něco v klidu napsat, počítám tak na třikrát, čtyřikrát, pak bych se mohla dobrati konce. Uvidíme. Vzhledem k tomu, že jsem udělala jen pár věcí a dítě už se mi vedle vrtí. Ale abychom to vzali popořadě...Respektive po dílech, na sobě nezávislých, neb nejsem schopna udržet v paměti jejich sled, tudíž je pravděpodobný časový nesoulad...
Budoucí povolání
Všichni jsou už obeznámeni s tím, že z Kryštofa vyroste fotbalista. Nevím, jaký má na to názor on, ale již ve čtyřech měsících vyžadoval při hlídání otcem na klíně u počítače svou vlastní klávesnici. Možná z něho nebude fotbalista, ale ajťák. Možná to vyjde nastejno :D Nejlepší je pozorovat, jak Kryštof zjišťuje, že narozdíl od té tátovy, jeho klávesnice vlastně nic nedělá a následná snaha dosáhnout na tátovu klávesnici. Potažmo nervozita tatínka, když už něco třikrát naťukal a ona ta klávesnice ale vůbec nereaguje.
Zaujetí a radost :)
Focení
Byli jsme se fotit. Protože nevlastníme rozumný fotoaparát, který by vyráběl fotky mnou požadované kvality, nezbývalo nám, než navštívit fotografa. Respektive fotografku. Míšu Vančurovou. Je to kamarádka Moňoucha z práce a neb jsem pro ní vyráběla nějaké logo, měli jsme focení grátis. No, nevyužijte toho, že jo ;) A tak po zdlouhavém přemlouvání Romana jsme dorazili do přenosného ateliéru u Monči, udělali Kryštofovi radost několikerým převlékáním a vytvářením rozličných ksichtů, aby se aspoň trochu usmál, ale nakonec to dopadlo velmi dobře :)
Rodinná oranžová idylka
Že nám to sluší ;)
Fotbalistická :)
Nojono, když je to kluk, tak musí halt fandit oblíbenému týmu táty. Ale až to bude holka, tak si prosadím zase svůj tým ;) (i když teď tak ostudně prohráli)
Žabáček
Naše Fifinka
Režim
Pořád nejsem schopna nastolit alespoň nějaký režim a pak se divím (tedy vlastně nedivím), že si Kryštof víceméně dělá co chce a kdy chce. V noci se budí po dvou hodinách a ve dne to zalomí i na čtyři. Pořád ho tlačí v bříšku, nejhorší je, že právě v noci. Ne, že by se budil hladem, ale u jídla se mnohem jednodušeji uklidní a je to jediný spolehlivý způsob, jak mu zacpat pusu, aby nebudil pracující polovinu rodičovstva. Každý den je jiný, něco potřebuju dodělat, někam jít, jet autem, něco zařídit, dovařit, jsme venku na procházce, Kryštof usne na delší dobu, potřebuji někam odejít dříve či na určitý čas, tak podle toho musím přizpůsobit i kojení - to vše a mnoho dalšího jsou ty důvody, proč stále nemáme pevný režim. Snažím se Kryštofa sice večer mezi osmou a desátou vykoupat, nakrmit a spát, ale sem tam se člověk někde zdrží a už jsem ve skluzu, nebo se Kryštof vyspí dost přes den a v devět se mu rozhodně ještě spát nechce a tak to táhneme až do půlnoci. Ale co,pořád je to moje zlatý hodný miminko. A stejně si za ten nepořádek v režimu můžu sama, takže si vlastně nemám na co stěžovat.
Lipno a ostatní
Byli jsme na Lipně. S Jitkou, Jirkou a malým Jiříčkem. Když si chce člověk trochu zapařit a podle předchozího odstavce ho dítě následně budí po dvou hodinách, má pak co dělat, aby při návratu cca 50 km před Prahou byl ještě vůbec při vědomí. Ale že jsme jako zapařili ;) Zahrálo se pár her - Dixit a Osadníci, obě hry měly úspěch. S Jitkou jsme si zajely na thajskou olejovou masáž do Frymurku a bylo to naprosto luxusní. Zašly jsme i do wellness a nechaly se obublat a oteplit v sauně. Děti hlídaly táty. Taky jsem zjistila, že moje koleno zvládna ping-pong. Ne úplně bez protestů, ale jde to :)
Miminka hlídají své tatínky
Taťuldo, ty to vůbec nechápeš, takhle to je přece...
Hlídání v nosítku
A spokojenost v nosítku :)
Za necelý měsíc se chystám projít zkoušou. Jak jsem si říkala, že přece není možný, aby se máma o děcko tak děsně bála, tak se jí po něm stýskalo a tak moc jí chybělo, tak blemc, a je to tu. Tož naordinována zkouška nejspíš především pro mě. Kryštofa nechám na dvě noci napospas tatínkovi a sama pojedu relaxovat (rozuměj zapařit na dámskou jízdu) opět k Lipnu.
A aby toho nebylo málo, tak na tento prodloužený víkend odjíždíme všichni i s rodinou mé drahé sestřičky a úplně všema maminkama někam na Šumavu. Doufám, že dostanu aspoň souřadnice. Prý tam není signál. A půjdeme na houby. Ale jak nacpu nás a dvě maminky do našeho auta, to ještě nevím.
Pětiměsíční
Celou dobu se smál na doktorku a povídal si a... Mimochodem, když Kryštof začne povídat, je to takové velmi hlasité skřehotání na celý barák. Vše v pořádku, zdravý kluk, 7,5 kg a 67 nebo tak nějak cm, to měření je ale takové zvláštní, přijde mi, že každá sestřička to odečítá trochu jinak. Motorický vývoj předpisový. Kryštof by už nejraději seděl. Přetáčet ze zad na bříško umí, ale ještě nepochopil, k čemu to je dobré. Z bříška na záda se mu to taky už párkrát povedlo, ale spíš omylem. Nejlepším cucadlem jsou ruce, nohy, máminy ruce, cokoliv dalšího - v tomto pořadí.
Oblíbené činnosti a věci
Kryštof si nejraději hraje s lidmi. Dává zásadně přednost lidskému obličeji před jakoukoliv hračkou. Na spaní má svého oblíbeného mednídka, ve vaně zas oblíbeného modrého hrocha. Má rád, když s ním cvičím na míčích. Mám tři, jeden velký gymnastický, pak jeho 40cm zmenšeninu a pak malý overball. Má rád "Kolo, kolo mlýnský". A vůbec všechny říkačky a povídačky, u kterých se s ním hýbe, motá, šmodrchá, koulí nebo houpe. A nejraději by už seděl, ležení ho začíná lehce nudit. Jo, a došly nám baterky v kolotoči.