Rozmazlená máma

Je to tak. Ať chci nebo ne. Kryštof si mě prostě a jednoduše rozmazlil. Přes všechny tradice, přes všechny předpoklady a zaběhnuté pravdy, ten, kdo se mnohem rychleji z dvojice matka-dítě rozmazlí, je právě matka. Jaké to bylo krásné a hodné miminko, v noci osm hodin spánku, přes den buzení na papání, hodné, samostatné, nevyžadující příliš pozornosti. Nic však nemůže trvat věčně...

Začalo to celkem nevinně. Méně spánku přes den a vyžadování natáhnutí hrající kytičky na houpátku, případně zapnutí kolotoče. V noci častější buzení. Nejdřív jednou, pak dvakrát, pak třikrát. A na dnešek jsme skončili na čísle sedm. Ale není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

Vše začalo ve třech a půl měsících, kdy jsem se na kontrole doktorky ptala, co znamená, když si miminko tak jako tahá za ouško a mudlá si ho. Byla jsem ujištěna, že to je normální, že je to jakýsi dětský rituál a že to většinou nic neznamená. Většinou... Kryštof se budil v noci čím dál častěji a jediné, co ho uklidnilo, bylo jídlo. Nevěděla jsem, jestli má prostě jenom víc hlad, nebo ho tlačí bříško nebo co jako.

Pokusila jsem sepostupovat vylučovací metodou a večer jsem nasadila kašičku. Kdyby se mi budil hlady, tak by to snad mělo zabrat. Ha, a první den to i zabralo, krásných šest hodin nerušeného spánku. Ovšem druhý den to bylo o to horší. Kaše Kryštofa začala v bříšku tlačit, přece jen s touto hustější konzistencí je trochu víc práce.Dokonce Kryštofovi naskočila i teplota. Ne velká, lehce nad 37°, ale byla tam. Takže další možností byly zuby. Po zakoupení několika kousátek mu stejně chutnají nejvíc vlastní paciny a hned potom ty moje. Ale žádný zoubek v dohlednu nebyl.

Čtyřměsíční prohlídku Kryštof víceméně prořval a byl velmi nespokojený, až nevrlý. Stále jsem si s ním nevěděla rady... Nespal přes den, nespal v noci... No a pak mi to další den došlo. Vdyť si přece muchloval to ouško, v leže nechtěl vůbec na jedné straně jíst, stejně tak v noci si odmítal hlavičku položit na pravou stranu. Po lehkém zmáčknutí ouška byla teorie potvrzena hysterickým a velmi neštastným brekem. Chudinka malinkej. A že já hloupá máma jsem na to blbec nepřišla dřív :( Nojo, nejsou zkušenosti. Když jsem se podívala do ouška s baterkou, tak tam měl docela solidní nepořádek a to jsem po každém koupání podle instrukcí ouška jen lehce vysoušela koncem plínky, žádný šťourání.

Dalšího dne jsem zamířila nejdříve k doktorce normální, a pak na ORL. Tam jsem musela chudáka Fífu pevně držet a on tak strašně moc plakal, když mu doktorka to ouško čistila. Bů. Za tři dny na kontrole se však situace nezlepšila, naopak, objevil se zánět. Na nasazení celkových antibiotik jsem se tvářila natolik nešťastně, že mi doktorka nakonec zatelefonovala, že mi domluvila kontrolu u její kolegyně na dětském ORL v Motole. Tož hurá přes celou Prahu a tramvajovou nehodu do Motola. Stihli jsme to jen tak tak, ale vše jsem nakonec usmlouvala na lokální antibiotika v podobě kapiček přímo do ouška.

Nu a po týdnu zatím vypadá vše dobře a už jsem se i odvážila Kryštofa zase umýt ve vodě. Miminka jsou sice krásná čistá voňavá, ale to asi jen nějaká, co nekadí. Ale hlavně, že to všechno dobře dopadlo a Kryštof to statečně přestál. Dokonce dostal i diplom od doktorky "za statečnost". Nejdřív si ho se zajmem prohlídnul a pak ho sežral.