Ano, je tomu tak, poté, co Kryštof ve zdraví přežil výlet pod stan, postoupili jsme na druhý level, a tím měla být společná dovolená. Nejdříve to sice vypadalo, že se nikam nepojede, neboť v nejkritičtější dobu začal stávkovat internet, ale nakonec jsem se doklikala do volného penzionu přes mobil v Romanově telefonu. A tak jsem mu v pátek v jedenáct oznámila, že se má sbalit, že za chvíli odjíždíme, abychom to do toho Uherského Hradiště do večera stihli.
Sbaleno jsme měli během chvíle, dokonce se mi nějakým omylem podařilo veškeré oblečení nacpat do jednoho malého kufru. Nu, ale i tak to byl záhul dát pak vše do auta, protože krom toho malého kufru jsme samozřejmě táhli ještě plíny, cestovní postýlku, kočár a houpátko. I vyrazili jsme směr Brno. Cesta ubíhala krásně, tedy až k Brnu. Následoval asi třicetikilometrový úsek popojíždění s asi pěti dopravními nehodami, z toho jednou v přímém přenosu. Uf uf. Ale zvládla jsem to statečně, auto ten pařák také uchladilo a tak jsme se zdárně dostali až na místo přes kolony a jeden dokonalý bouřkový mrak, který jsme stále objížděli, a samozřejmě nás dostihl až ve chvíli vybalování věcí z auta.
Ubytování na první pohled luxusní, pěkný pokojík, velká koupelna s velkou vířivo vanou, sami na patře s barem a slovy pána, co nás přivítal: "Tady je alkohol, nalejte si co chcete a třeba sem tam něco zapište, pak se nějak vyrovnáme." (přepis do srozumitelné češtiny a redakční úprava). V přízemí byl pak jeden pokoj s bazénem a živou želvou a piraňama a opičkou, ale to už byla trochu jiná cenová relace, takže jsme se spokojili s vířivou vanou.
Náš pokoj. Ještě, že tam byla klimatizace. Jela celou dobu na tu nejstudenější teplotu a stejně tam bylo vedro.
A koupelna s velkou vanou :)
Ještě téhož večera jsme se po bouřce sebrali a šli se "někam" najíst. Roman doufal v cokoliv pár metrů od penzionu ještě ve Starém Městě, kde jsme byli ubytováni, já v pěknou restauraci na náměstí až v Hradišti a s tím spojenou pěknou procházku. Takticky jsem každý pajzl, co jsme potkali, nazvala zahuleným nesmyslem, kam s děckem opravdu nepůjdu, a tak jsme nakonec opravdu skončili až na náměstí v Hradišti, v pěkné pizzerii.
Kryštofovi se spalo dobře.
Druhý den, naše kroky směřovaly do ZOO Lešná ve Zlíně. Krásná malá "rodinná" zoologická zahrada s pěkným parkem a zámkem. Kryštofovi i nám se tam moc líbilo.Pokud někdy někdo zavítá v tyto kraje, ZOO rozhodně doporučuji. Spousta zvířátek, spousta občerstvovacích stanic. A spousta lidí u kasy - až mě to překvapilo. Čekací doba na vstupenku by se dala směle srovnat s čekací dobou na vstupenku v Pražské ZOO v nějaký frekventovaný den.
První zastávka na lavičce v parku.
Tak prý půjdeme podle mapy...
Zámek v ZOO Lešná
Odpočinek po náročném dni.
U Intersparu v Hradišti jsme si dali sraz s Romanovým bratrem Robertem a jeho slečnou Bětkou, kteří si chtěli též udělat výlet a tak jsme se domluvili, že přespí ve stejném penzionu a ráno někam vyrazíme společně. Udělali jsme si pěkný večer na terase, odkud byl výhled střešními okny do přízemního pokoje s bazénem romanticky osvětleným svíčkami a obývaným jakýmsi párem. Ne, opravdu jsme se nekoukali :D Tedy alespoň ne moc často...
Dalšího dne jsme vyrazili všichni směr zámek Buchlovice. Kryštof vzorňácky přežil prohlídku v nosítku - buď poslouchal, nebo spal. Následně jsme se jali v zámeckém parku sestřelovat páva ze stromu, aby nám dal pěkné peříčko. To se nám sice nepovedlo, ale nějaké malé pírko jsme přeci jen ulovili. Prošli jsme si krásný park, najedli se v restauraci na náměstí a vyrazili na nedaleký hrad Buchlov. Stihli jsme jednu z posledních devadesátiminutových velkých prohlídek. Hrad byl krásný, zachovalý a Kryštof opět celý výklad prospal v nosítku. Po prohlídce jsme se rozešli s Robertem a Bětkou rozešli. Oni zamířili domů a my do penzionu.
A takto Kryštof absolvoval prohlídku zámku.
My jsme lovili páva, Kryštof se tomu jen smál.
Šťastná rodinka v parku.
Šťastná rodinka před zámkem.
Pondělí je na památkách, hradech a zámcích, většinou zavírací den, a tak jsme se trochu déle prospali a na oběd vyrazili za početným Romanovým příbuzenstvem do Mouchnic. Zde za odpoledního horka jsems Kryštofem poprvé byla v zahradním bazénu. Voda byla sice chladnější, ale Kryštof nijak neprotestoval, vzmohl se v podstatě jen na nešťastný výraz, ale jinak vypadal, že mu to osvěžení přišlo docela i vhod. A kupodivu se mi ani z chlorované vody neosypal.
Kryštof s tetou Žanetou, s Tomášem a Nikolkou.
V pozadí vlevo bazén, ve kterém se Kryštof koupal,
v pozadí vpravo gril, důležitá součást téměř každé návštěvy v Mouchnicích.
V úterý ráno jsme si sbalili svých pět švestek a Kryštofových pět náklaďáků švestek a vyrazili na zlatý hřeb naší dovolené. Zámek Lednice. Moc jsem se tam těšila, neb na obrázcích zámek vypadá moc pěkně - tak nějak typicky princeznovsky - a v horkém dnu by název zámku mohl alespoň trochu ochladit. Název sice neochladil, ale přesto zámek byl opravdu tak krásný, jako na obrázcích. Projeli jsme se koňským spřežením k minaretu, zpět jsme se svezli na lodičce, prošli jsme parkem, a později odpoledne šli na prohlídku, která se dala projít i s kočárkem. Kryštof prohlídku pro změnu prospal. Viděli jsme krásné pokoje, luxusní koupelnu, nádherné kazetové stropy i pověstné dřevěné točité schodiště. Má touha po historii, památkách a výletech byla v rámci dovolené zcela ukojena.
Ač v Lednici, bylo pěkný vedro.
Jedeme kočárem k minaretu.
U minaretu. Nahoru se nechtělo ani mně a to už je co říct.
Zpět k zámku lodní dopravou s přednáškou o politice a monarchistické straně.
Kryštof si sám flašku s čajem ještě neudrží, ale za pomoci víčka jako stojánku už to zvládnul :D
Uondaný otec.
Škoda jen, že nám nefungoval před odjezdem ten internet. Pár úlovků z těchto míst by se hodilo... Po návštěvě zámku Lednice jsme zajeli ještě do Mouchnic na grilování a v jednu v noci vyrazili směr Praha. Nevím, jestli na tuto dovolenou bude muž nebo Kryštof vzpomínat v dobrém, ale já určitě budu :)