Půl roku

Čtvrtina mateřské za mnou. Blemc? Kdo by to byl řekl. Uteklo to neuvěřitelně.

Spokojenost na dece s hračkami. A všiměte si těch elegantních malíčků :D

Kryštof během posledního týdne začal povídat. Tedy pokud můžeme považovat "bďabďabadadata" za povídání. Mele přitom bradičkou a děsně se snaží napadobovat jak mluvíme my a tváří se u toho velmi zasvěceně.

Co se týče motorického vývoje, tak mi přijde, že se Fífa lehce zabrzdil. Respektive kolem čtvrtého měsíce se otáčel ze zad na bříško celkem rozumně a obráceně se mu to taky sem tam povedlo, ale teď se mu do toho vůbec nechce. Buď přišel na spolehlivější způsob pohybu pomocí svých hlasivek - když se dostatečně dlouho ječí, tak ho máma přece zvedne, nebo je to prostě lenoch líná. 

Zavádím teké proces s názvem socializace. Spočívá v návštěvě různých akcí a míst, kde se Kryštof potká s ostatními dětmi.

Byli jsme na vítání občánků. Kryštof dostal botičky, poukázku do DM, a byl jednoznačně nejhlasitějším miminkem akce. Kamarádil se také s holčičkou, téměř jednou tak starou, zato tak o dvě kila menší.

Také jsme začali chodit na cvičení - skvělá věc, obzvláště pokud lekce platí město. Jednoduché cvičení ve skupince na podložce nebo s gymnastickými míči zvládnul Kryštof hned napoprvé narozdíl od ostatních miminek naprosto bez protestů a docela z vesela. Asi proto, že je na míče zvyklý z domova. Ani mu nevadilo, když jsem ho podle pokynů cvičitelky na velký balón položila na záda. Ostatní mimina se mohla zbláznit, Kryštofovi to bylo jedno.

Také ve zbývajících hezkých dnech zajdu na Gutovku na hřiště. Kryštof se houpe na houpačkách, pozoruje ostatní děti, ale nejvíc ho zajímají lístky na stromech. Už tam dva oškubal.

A dnes jsem se konečně odhodlala podstoupit zkoušku nejtěžší - bazén. Mám v podstatě za barákem jeden z těch bazénků, kde se konají lekce pro malé děti a mají tam i čas, kdy tam člověk může jít sám bez instruktora a využívat všechny hračky kolem bazénku. A tři stovky jednou za čas se dají ještě skousnout. Nu. Když jsem se šla osprchovat a jedna z přítomných instruktorek na Kryštofa ležícího v ohrádce vybafla, začal koncert. Mám pocit, že Kryštofa ani tak nevyděsilo nové prostředí a ani mu tak nevadila chladnější voda (30 °C - no jo, je zvyklý na vanu a pěkně teploučkou vodu, tohle je pro něj studený), jakože se mu prostě nezamlouvala ta cizí paní. Sice jsem uvítala její pomoc a instrukce, jak s mímochem ve vodě manipulovat, ale Kryštof se uklidnil teprve až ve chvíli, kdy odešla, a my jsme měli celý bazén pro sebe. I když pořád tak trochu popotahoval, tak už se nechal celkem bez problémů zaujmout kachničkou či jinou vodní potvorou. K plavání samotnému se stavěl lehce s nedůvěrou a třepací bradičkou, ale celkově si na pohyb ve vodě zvyknul docela rychle. Jen na těch zádech se tváří dosti nešťastně. Ke konci už se i sem tam zasmál. A i když to zpočátku nevypadalo, ve vodě jsme vydrželi 40 minut. Tak uvidím, jestli to náhodou neodmarodí. Pokud ne, určitě si jednou za čas zajdeme zaplavat. Ale nejdřív Kryštofa budu muset trochu otužit.

Před cestou do bazénu.

Plavání Kryštofa velmi zmohlo. Dal si hodinového šlofíka (proto jsem měla čas napsat tento blog ;) )

Probuzení do růžova.