Všechno je jednou poprvé. A u takového miminka těch poprvé je za krátký čas nějak neuvěřitelně mnoho, až všechna ta "poprvé" pomalu začínám zapomínat. A tak aspoň ty, na které si vzpomenu, si raději zapíšu.

Čtvrtina mateřské za mnou. Blemc? Kdo by to byl řekl. Uteklo to neuvěřitelně.

Abych se držela kontextu. Tak jde čas. A pořád dokola. Už je těžší něco v klidu napsat, počítám tak na třikrát, čtyřikrát, pak bych se mohla dobrati konce. Uvidíme. Vzhledem k tomu, že jsem udělala jen pár věcí a dítě už se mi vedle vrtí. Ale abychom to vzali popořadě...Respektive po dílech, na sobě nezávislých, neb nejsem schopna udržet v paměti jejich sled, tudíž je pravděpodobný časový nesoulad...

Celý život si stěžuju, že mám všechny příbuzný tak starý, že chodím jenom na pohřby. Příbuzní nejspíš již došli, a tak pohřbů ubylo a tento rok jsem si dokonce vynahradila všechna ta léta v černé a vyměnila ji za bílou. Nevím, jestli to je nějakou záhadnou konstelací hvězd, že se všichni teď rozhodli vdávat a ženit, nebo jsme prostě přišli letos všici do toho "správného" věku.

Je to tak. Ať chci nebo ne. Kryštof si mě prostě a jednoduše rozmazlil. Přes všechny tradice, přes všechny předpoklady a zaběhnuté pravdy, ten, kdo se mnohem rychleji z dvojice matka-dítě rozmazlí, je právě matka. Jaké to bylo krásné a hodné miminko, v noci osm hodin spánku, přes den buzení na papání, hodné, samostatné, nevyžadující příliš pozornosti. Nic však nemůže trvat věčně...

Z prvé - v Tescu jsem objevila krásnou kšiltovku, která není Kryštofovi velká a sedí mu a sluší mu :)

Ano, je tomu tak, poté, co Kryštof ve zdraví přežil výlet pod stan, postoupili jsme na druhý level, a tím měla být společná dovolená. Nejdříve to sice vypadalo, že se nikam nepojede, neboť v nejkritičtější dobu začal  stávkovat internet, ale nakonec jsem se doklikala do volného penzionu přes mobil v Romanově telefonu. A tak jsem mu v pátek v jedenáct oznámila, že se má sbalit, že za chvíli odjíždíme, abychom to do toho Uherského Hradiště do večera stihli.

Tak už je Kryštof mezi námi tři měsíce. Utíká to neuvěřitelně. A stejně neuvěřitelné je, kolik toho už umí a jak vyrostl. Na třech měsících je to takový malý ďáblík s 66 cm a 6,6 kg, aby se to nepletlo ;) Celkově je to učebnicové miminko.

Neb Kryštofovi již táhne na tři měsíce, je ten pravý čas ho uvést do skautského tábornického života. Jen ať si zvyká. Šumava jest mou oblíbenou destinací a tábořiště Paulina louka je s latrínou, pumpou a Otavou luxusním ubytovacím zařízením, cíl cesty byl tedy od začátku jasný. Též společnost zkušené tábornice Hanky a jejich dvou dětí, sedmiletého Ondry a tříleté Bramborky. A tak jsme vyrazili.

S Kryštofem je čím dál větší sranda. Už plácá po hračkách, směje se, povídá si, kope nožičkama, hlavičku už krásně drží a roztomile pase koníčky. Líbí se mu vytí a když táhnu kočár do schodů. Taky se mu líbí povídání o Palečkovi, paci paci a podobné věci. Je pořád neuvěřitelně hodný, i když je už víc vzhůru. Ne, že by si nezabrečel, ale to ani nestojí za řeč.