Feji | Fejí taky sem tam píše

Všechno je jednou poprvé. A u takového miminka těch poprvé je za krátký čas nějak neuvěřitelně mnoho, až všechna ta "poprvé" pomalu začínám zapomínat. A tak aspoň ty, na které si vzpomenu, si raději zapíšu.

Abych se držela kontextu. Tak jde čas. A pořád dokola. Už je těžší něco v klidu napsat, počítám tak na třikrát, čtyřikrát, pak bych se mohla dobrati konce. Uvidíme. Vzhledem k tomu, že jsem udělala jen pár věcí a dítě už se mi vedle vrtí. Ale abychom to vzali popořadě...Respektive po dílech, na sobě nezávislých, neb nejsem schopna udržet v paměti jejich sled, tudíž je pravděpodobný časový nesoulad...

Je to tak. Ať chci nebo ne. Kryštof si mě prostě a jednoduše rozmazlil. Přes všechny tradice, přes všechny předpoklady a zaběhnuté pravdy, ten, kdo se mnohem rychleji z dvojice matka-dítě rozmazlí, je právě matka. Jaké to bylo krásné a hodné miminko, v noci osm hodin spánku, přes den buzení na papání, hodné, samostatné, nevyžadující příliš pozornosti. Nic však nemůže trvat věčně...

Ano, je tomu tak, poté, co Kryštof ve zdraví přežil výlet pod stan, postoupili jsme na druhý level, a tím měla být společná dovolená. Nejdříve to sice vypadalo, že se nikam nepojede, neboť v nejkritičtější dobu začal  stávkovat internet, ale nakonec jsem se doklikala do volného penzionu přes mobil v Romanově telefonu. A tak jsem mu v pátek v jedenáct oznámila, že se má sbalit, že za chvíli odjíždíme, abychom to do toho Uherského Hradiště do večera stihli.

Neb Kryštofovi již táhne na tři měsíce, je ten pravý čas ho uvést do skautského tábornického života. Jen ať si zvyká. Šumava jest mou oblíbenou destinací a tábořiště Paulina louka je s latrínou, pumpou a Otavou luxusním ubytovacím zařízením, cíl cesty byl tedy od začátku jasný. Též společnost zkušené tábornice Hanky a jejich dvou dětí, sedmiletého Ondry a tříleté Bramborky. A tak jsme vyrazili.