Feji | Fejí taky sem tam píše

Už od Vánoc mám něco se zádama a nechce to přejít. Asi je to nastuzené. To je tak, když se někdo zapomene na wc u primitivní hry na telefonu. Mimochodem, mám takových krásných a úžasných her na pc, ale stejně nakonec skončím u odstřelování kuliček. Já, dříve takový pařmen, nyní jen uboze ťukám na displej telefonu a na strategie a už ani na RPG se mi nějak nedostává mozkové kapacity. Nebo je to lenost...

He, mám čas o Štědrém dni :) Jak neuvěřitelné. Vše přichystáno, stromek nazdoben, dárky zabaleny, salát jsem udělala již ve čtvrtek a kapříkovou polévku včera, dnes už jen usmažit kapra.

Všechno je jednou poprvé. A u takového miminka těch poprvé je za krátký čas nějak neuvěřitelně mnoho, až všechna ta "poprvé" pomalu začínám zapomínat. A tak aspoň ty, na které si vzpomenu, si raději zapíšu.

Abych se držela kontextu. Tak jde čas. A pořád dokola. Už je těžší něco v klidu napsat, počítám tak na třikrát, čtyřikrát, pak bych se mohla dobrati konce. Uvidíme. Vzhledem k tomu, že jsem udělala jen pár věcí a dítě už se mi vedle vrtí. Ale abychom to vzali popořadě...Respektive po dílech, na sobě nezávislých, neb nejsem schopna udržet v paměti jejich sled, tudíž je pravděpodobný časový nesoulad...

Je to tak. Ať chci nebo ne. Kryštof si mě prostě a jednoduše rozmazlil. Přes všechny tradice, přes všechny předpoklady a zaběhnuté pravdy, ten, kdo se mnohem rychleji z dvojice matka-dítě rozmazlí, je právě matka. Jaké to bylo krásné a hodné miminko, v noci osm hodin spánku, přes den buzení na papání, hodné, samostatné, nevyžadující příliš pozornosti. Nic však nemůže trvat věčně...