Feji | Fejí taky sem tam píše

Celý život si stěžuju, že mám všechny příbuzný tak starý, že chodím jenom na pohřby. Příbuzní nejspíš již došli, a tak pohřbů ubylo a tento rok jsem si dokonce vynahradila všechna ta léta v černé a vyměnila ji za bílou. Nevím, jestli to je nějakou záhadnou konstelací hvězd, že se všichni teď rozhodli vdávat a ženit, nebo jsme prostě přišli letos všici do toho "správného" věku.

Ano, je tomu tak, poté, co Kryštof ve zdraví přežil výlet pod stan, postoupili jsme na druhý level, a tím měla být společná dovolená. Nejdříve to sice vypadalo, že se nikam nepojede, neboť v nejkritičtější dobu začal  stávkovat internet, ale nakonec jsem se doklikala do volného penzionu přes mobil v Romanově telefonu. A tak jsem mu v pátek v jedenáct oznámila, že se má sbalit, že za chvíli odjíždíme, abychom to do toho Uherského Hradiště do večera stihli.

V rámci přípravy na stanování jsem se po vzoru Eithné odhodlala vyzkoušet usušit si maso. První přišel na řadu internet, kde jsem našla spoustu receptů, postupů a rad. Zkombinovala jsem tedy to, co mi vyhovovalo, nezabralo to moc času a nebylo to příliš náročné. Sušení v plynové troubě jsem zavrhla rovnou, tak jsem si půjčila od maminky obyčejnou nejlevnější sušičku na potraviny.

Dítě usnulo v jedenáct, o půl dvanácté jsem koupila skříň a po půlnoci jsem to také zalomila. Ovšem ve dvě mi něco nedalo spát a do tří jsem se jen tak poflakovala. Pak přišel muž z jakési akce a když jsme ulehli společně, něco mě napadlo. A to ne jen tak ledajaké něco, ale NĚCO naprosto geniálního a úžasného a ... jak se to řekne - když by to fungovalo, tak se na tom dá vydělat majlant. Nebo tak něco.

Na počátku bylo... slovo. A to slovo byla Země. Lépe řečeno "geo-". Geo- cokoliv. Geoobjekt, geopes, geožidle, georoura, geocaching... Ještě před pár dny jsem netušila, co ta slova znamenají. Respektive jsem měla jakousi představu o jakési hře a jakýchsi magorech s GPSkou. Všichni o tom mluvili, všichni o tom psali, všichni TO dělali. Přece nebudu za debila.