Celý život si stěžuju, že mám všechny příbuzný tak starý, že chodím jenom na pohřby. Příbuzní nejspíš již došli, a tak pohřbů ubylo a tento rok jsem si dokonce vynahradila všechna ta léta v černé a vyměnila ji za bílou. Nevím, jestli to je nějakou záhadnou konstelací hvězd, že se všichni teď rozhodli vdávat a ženit, nebo jsme prostě přišli letos všici do toho "správného" věku.

Z prvé - v Tescu jsem objevila krásnou kšiltovku, která není Kryštofovi velká a sedí mu a sluší mu :)

Ano, je tomu tak, poté, co Kryštof ve zdraví přežil výlet pod stan, postoupili jsme na druhý level, a tím měla být společná dovolená. Nejdříve to sice vypadalo, že se nikam nepojede, neboť v nejkritičtější dobu začal  stávkovat internet, ale nakonec jsem se doklikala do volného penzionu přes mobil v Romanově telefonu. A tak jsem mu v pátek v jedenáct oznámila, že se má sbalit, že za chvíli odjíždíme, abychom to do toho Uherského Hradiště do večera stihli.

Neb Kryštofovi již táhne na tři měsíce, je ten pravý čas ho uvést do skautského tábornického života. Jen ať si zvyká. Šumava jest mou oblíbenou destinací a tábořiště Paulina louka je s latrínou, pumpou a Otavou luxusním ubytovacím zařízením, cíl cesty byl tedy od začátku jasný. Též společnost zkušené tábornice Hanky a jejich dvou dětí, sedmiletého Ondry a tříleté Bramborky. A tak jsme vyrazili.

V rámci přípravy na stanování jsem se po vzoru Eithné odhodlala vyzkoušet usušit si maso. První přišel na řadu internet, kde jsem našla spoustu receptů, postupů a rad. Zkombinovala jsem tedy to, co mi vyhovovalo, nezabralo to moc času a nebylo to příliš náročné. Sušení v plynové troubě jsem zavrhla rovnou, tak jsem si půjčila od maminky obyčejnou nejlevnější sušičku na potraviny.

Koupila jsem stan. Což je nejspíš hlavní položka úspěšného stanování. Stan je na obrázku pěkný, prostorný, se dvěma ložnicemi, pro dvě matky s dětmi, případně později pro rodinu a dvě děti naprosto postačující a ideální. Druhá věc je, že ho budu rozbalovat až na místě, tudíž veškeré skryté vady se projeví až za provozu. Nu, jsem na to zvědavá. Také jsem koupila vařič na plynové kartuše. Nechtělo se mi tahat takový ten velký s těžkou plynovou bombou. Garantovaná výdrž jedné kartuše je prý 4 hodiny. Snad bude šest kousků stačit. Nu, uvidíme.

Dítě usnulo v jedenáct, o půl dvanácté jsem koupila skříň a po půlnoci jsem to také zalomila. Ovšem ve dvě mi něco nedalo spát a do tří jsem se jen tak poflakovala. Pak přišel muž z jakési akce a když jsme ulehli společně, něco mě napadlo. A to ne jen tak ledajaké něco, ale NĚCO naprosto geniálního a úžasného a ... jak se to řekne - když by to fungovalo, tak se na tom dá vydělat majlant. Nebo tak něco.

Nějak to všechno hrozně rychle utíká. Momentálně se úplně děsně těším na Šumavu pod stan, nakupuju na Aukru a na Mimibazaru to, co jsem ještě nenakoupila a co se bude určitě hodit (kartuše do vařiče, sedačku do obýváku...) a dnes si také užívám trochu nicnedělání, neb manžel má "službu" u miminka :D chachá, není nad výměnný obchod.

Na počátku bylo... slovo. A to slovo byla Země. Lépe řečeno "geo-". Geo- cokoliv. Geoobjekt, geopes, geožidle, georoura, geocaching... Ještě před pár dny jsem netušila, co ta slova znamenají. Respektive jsem měla jakousi představu o jakési hře a jakýchsi magorech s GPSkou. Všichni o tom mluvili, všichni o tom psali, všichni TO dělali. Přece nebudu za debila.

Akce - díl druhý, aneb jak jsem si "užila" porod, aneb porodní plán zmuchlejte a zahoďte, aneb jak zvědavosti idealistické matky bylo zadost učiněno.