Tak už je Kryštof mezi námi tři měsíce. Utíká to neuvěřitelně. A stejně neuvěřitelné je, kolik toho už umí a jak vyrostl. Na třech měsících je to takový malý ďáblík s 66 cm a 6,6 kg, aby se to nepletlo ;) Celkově je to učebnicové miminko.

Neb Kryštofovi již táhne na tři měsíce, je ten pravý čas ho uvést do skautského tábornického života. Jen ať si zvyká. Šumava jest mou oblíbenou destinací a tábořiště Paulina louka je s latrínou, pumpou a Otavou luxusním ubytovacím zařízením, cíl cesty byl tedy od začátku jasný. Též společnost zkušené tábornice Hanky a jejich dvou dětí, sedmiletého Ondry a tříleté Bramborky. A tak jsme vyrazili.

S Kryštofem je čím dál větší sranda. Už plácá po hračkách, směje se, povídá si, kope nožičkama, hlavičku už krásně drží a roztomile pase koníčky. Líbí se mu vytí a když táhnu kočár do schodů. Taky se mu líbí povídání o Palečkovi, paci paci a podobné věci. Je pořád neuvěřitelně hodný, i když je už víc vzhůru. Ne, že by si nezabrečel, ale to ani nestojí za řeč.

V rámci přípravy na stanování jsem se po vzoru Eithné odhodlala vyzkoušet usušit si maso. První přišel na řadu internet, kde jsem našla spoustu receptů, postupů a rad. Zkombinovala jsem tedy to, co mi vyhovovalo, nezabralo to moc času a nebylo to příliš náročné. Sušení v plynové troubě jsem zavrhla rovnou, tak jsem si půjčila od maminky obyčejnou nejlevnější sušičku na potraviny.

Koupila jsem stan. Což je nejspíš hlavní položka úspěšného stanování. Stan je na obrázku pěkný, prostorný, se dvěma ložnicemi, pro dvě matky s dětmi, případně později pro rodinu a dvě děti naprosto postačující a ideální. Druhá věc je, že ho budu rozbalovat až na místě, tudíž veškeré skryté vady se projeví až za provozu. Nu, jsem na to zvědavá. Také jsem koupila vařič na plynové kartuše. Nechtělo se mi tahat takový ten velký s těžkou plynovou bombou. Garantovaná výdrž jedné kartuše je prý 4 hodiny. Snad bude šest kousků stačit. Nu, uvidíme.

Dítě usnulo v jedenáct, o půl dvanácté jsem koupila skříň a po půlnoci jsem to také zalomila. Ovšem ve dvě mi něco nedalo spát a do tří jsem se jen tak poflakovala. Pak přišel muž z jakési akce a když jsme ulehli společně, něco mě napadlo. A to ne jen tak ledajaké něco, ale NĚCO naprosto geniálního a úžasného a ... jak se to řekne - když by to fungovalo, tak se na tom dá vydělat majlant. Nebo tak něco.

Nějak to všechno hrozně rychle utíká. Momentálně se úplně děsně těším na Šumavu pod stan, nakupuju na Aukru a na Mimibazaru to, co jsem ještě nenakoupila a co se bude určitě hodit (kartuše do vařiče, sedačku do obýváku...) a dnes si také užívám trochu nicnedělání, neb manžel má "službu" u miminka :D chachá, není nad výměnný obchod.

Tak je nám měsíc. Uteklo to strašně rychle. A ty nejhezčí věci od Sargo jsou Kryštofovi už malé :( Je tedy pravda, že mu jsou trochu malé tak nějak od začátku, ale teď mu jsou malé definitivně.

Na počátku bylo... slovo. A to slovo byla Země. Lépe řečeno "geo-". Geo- cokoliv. Geoobjekt, geopes, geožidle, georoura, geocaching... Ještě před pár dny jsem netušila, co ta slova znamenají. Respektive jsem měla jakousi představu o jakési hře a jakýchsi magorech s GPSkou. Všichni o tom mluvili, všichni o tom psali, všichni TO dělali. Přece nebudu za debila.

Nedokážu si zorganizovat čas tak, abych stíhala vše, jak bych si představovala. Tu Kryštof během jednoho přebalování spotřebuje se zákeřným úšklebkem a půlhodinkou k dobru tři plínky, tu si usmyslí, že spát se nebude a bude se na celé kolo mlaskat, že je jako hlad, i když právě dojedl dvojitou porci.