Tak je nám měsíc. Uteklo to strašně rychle. A ty nejhezčí věci od Sargo jsou Kryštofovi už malé :( Je tedy pravda, že mu jsou trochu malé tak nějak od začátku, ale teď mu jsou malé definitivně.

Na počátku bylo... slovo. A to slovo byla Země. Lépe řečeno "geo-". Geo- cokoliv. Geoobjekt, geopes, geožidle, georoura, geocaching... Ještě před pár dny jsem netušila, co ta slova znamenají. Respektive jsem měla jakousi představu o jakési hře a jakýchsi magorech s GPSkou. Všichni o tom mluvili, všichni o tom psali, všichni TO dělali. Přece nebudu za debila.

Nedokážu si zorganizovat čas tak, abych stíhala vše, jak bych si představovala. Tu Kryštof během jednoho přebalování spotřebuje se zákeřným úšklebkem a půlhodinkou k dobru tři plínky, tu si usmyslí, že spát se nebude a bude se na celé kolo mlaskat, že je jako hlad, i když právě dojedl dvojitou porci.

Stále nemám baterky do foťáku. Stále nedokážu odhadnout, kdy se mám začít chystat, když potřebuju někde být na určitou hodinu. Stále nemám dost mlíka, i když Kryštof má svou představu o tom, co znamená "dost". Stále doufám, že Kryštof vydrží být i nadále tak hodné miminko, jako doposud...

Akce - díl druhý, aneb jak jsem si "užila" porod, aneb porodní plán zmuchlejte a zahoďte, aneb jak zvědavosti idealistické matky bylo zadost učiněno.

Je neuvěřitelné, jak se mi krásně spí a už ani čím dál menší kapacita močového měchýře a velmi časté návštěvy toalety mě z toho spánku víceméně nedokáží vytrhnout. Nádhera, nemůžu si stěžovat. 

Mám po termínu, takže na monitor dvakrát týdně. Doktor řekl, že se mám stavit o víkendu. Tak po jednom takto krásném a vydatném spánku, probuzena do ještě krásnější soboty, jsem sebrala auto, muže, pro jistotu i tašku do porodnice, naházela to do zatím ještě pojízdného auta a vyrazila směr Hořovice.

Budeme se stěhovat. Díky Pudilově Pétě jsme získali nájem dost levného bytu na Moskevské. Je možná i o trochu větší než ten, kde jsme teď, i když má jen dvě místnosti. Naši další přestupní stanici jsem si sice představovala zcela jinak, ale co, za ty prachy... Navíc, je to pořád jen přestupní stanice na pár let, než bude na hypotéku. Kdybych věděla, že mrňousovi se nebude chtít vykouknout, tak si to stěhování zařídím ještě před porodem. Nojo, ale když člověk neví dne ani hodiny, tak je to těžký...

Když ten minulý víkend tak "krásně" vyšel, naplánovala jsem si na ten velikonoční trochu relaxace, flákání se a nicnedělání. Výlet do ZOO jsem již zavrhla, neb 100 metrový kopec s minimálním sklonem je pro mě již téměř nadlidský výkon, ano, v tomto případě si připadám jako vskutku velké těleso, dštící páru a funící jak prvorepubliková lokomotiva. Berouc v potaz fyzikální zákony jsem usoudila, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno již dostatečně velkou silou na to, aby se toho dalo při nějaké víkendové akci využít, zvolila jsem tedy jako cíl výletu aquapark v Čestlicích.

Tak takhle to vypadá, když je ženský v těhotenství blbě? Když neví, kterým koncem dřív na záchod? Uáá, ještě že jsem výjimka, která zažila tyto krásy těhotenství jeden jediný den tři týdny před termínem.

Začalo to vlastně docela nevinně, respektive lehce vypočítavě a plánovaně. Po několika dotěrných narážkách na to, jak že se tedy náš mímoch bude jmenovat  příjmením, a že bych nerada, aby zdědil příjméní po ex nebožtíku manželovi, že to se raději přejmenuju a přijmu opět své dívčí jméno, aby se mohl mímoch jmenovat v klidu po mně, to můj milý nevydržel a jednoho večera před usnutím mě romanticky...ehm, prostě se mě zeptal, jestli si ho tedy vezmu.