Když ten minulý víkend tak "krásně" vyšel, naplánovala jsem si na ten velikonoční trochu relaxace, flákání se a nicnedělání. Výlet do ZOO jsem již zavrhla, neb 100 metrový kopec s minimálním sklonem je pro mě již téměř nadlidský výkon, ano, v tomto případě si připadám jako vskutku velké těleso, dštící páru a funící jak prvorepubliková lokomotiva. Berouc v potaz fyzikální zákony jsem usoudila, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno již dostatečně velkou silou na to, aby se toho dalo při nějaké víkendové akci využít, zvolila jsem tedy jako cíl výletu aquapark v Čestlicích.

Tak takhle to vypadá, když je ženský v těhotenství blbě? Když neví, kterým koncem dřív na záchod? Uáá, ještě že jsem výjimka, která zažila tyto krásy těhotenství jeden jediný den tři týdny před termínem.

Začalo to vlastně docela nevinně, respektive lehce vypočítavě a plánovaně. Po několika dotěrných narážkách na to, jak že se tedy náš mímoch bude jmenovat  příjmením, a že bych nerada, aby zdědil příjméní po ex nebožtíku manželovi, že to se raději přejmenuju a přijmu opět své dívčí jméno, aby se mohl mímoch jmenovat v klidu po mně, to můj milý nevydržel a jednoho večera před usnutím mě romanticky...ehm, prostě se mě zeptal, jestli si ho tedy vezmu.

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, žila byla ve svém domečku jedna malá Moňouch. A nebyla to ledajaká Moňouch!

Sesřička Maruška se stěhuje do nového bydlení a v rámci úklidu má asi tisíc tašek s oblečením po svých dětech. Kamarádce Hance se moc neprodávají věci po dětech na aukru a sklepní prostory má již také lehce přeplněné. Tak jsem si řekla, že těmto dvěma pomohu a jejich přebytků je zbavím :)

Ani by člověk neřekl, jak to rychle uběhlo. A nejhorší na tom je, že to poslední, co mě v těhotenství ze zdravotního hlediska rozčiluje, je právě... těhotenství.

... tři tečky na úvod. A proč ne? Vzhledem k tomu, že mě lepší úvod nejspíš nenapadne.