S Kryštofem je čím dál větší sranda. Už plácá po hračkách, směje se, povídá si, kope nožičkama, hlavičku už krásně drží a roztomile pase koníčky. Líbí se mu vytí a když táhnu kočár do schodů. Taky se mu líbí povídání o Palečkovi, paci paci a podobné věci. Je pořád neuvěřitelně hodný, i když je už víc vzhůru. Ne, že by si nezabrečel, ale to ani nestojí za řeč.

Tak je nám měsíc. Uteklo to strašně rychle. A ty nejhezčí věci od Sargo jsou Kryštofovi už malé :( Je tedy pravda, že mu jsou trochu malé tak nějak od začátku, ale teď mu jsou malé definitivně.

Nedokážu si zorganizovat čas tak, abych stíhala vše, jak bych si představovala. Tu Kryštof během jednoho přebalování spotřebuje se zákeřným úšklebkem a půlhodinkou k dobru tři plínky, tu si usmyslí, že spát se nebude a bude se na celé kolo mlaskat, že je jako hlad, i když právě dojedl dvojitou porci.

Stále nemám baterky do foťáku. Stále nedokážu odhadnout, kdy se mám začít chystat, když potřebuju někde být na určitou hodinu. Stále nemám dost mlíka, i když Kryštof má svou představu o tom, co znamená "dost". Stále doufám, že Kryštof vydrží být i nadále tak hodné miminko, jako doposud...